Honza After

Zpátky v čase | Výlety | Dokumenty

Továrna na lustry Elias Palme (také nazývána Eliáška) je secesní výrobní budova. Od roku 2007 je chráněna jako kulturní památka. Společnost – Elias Palme, byla založena v roce 1849 Eliasem Palmem. V druhé polovině 19. století již firma sbírala ocenění ze světových výstav.

Její lustry byly oceněny na světové výstavě ve Vídni v roce 1873 a na výstavě v Barceloně v roce 1888. Roku 1905 se Franz Friedrich Palme, jeden ze synů Eliase Palmeho rozhodl vybudovat novou a moderní továrnu. Tehdy již známá firma získala nabídky z Nového Boru i České Kamenice, kde jim byly nabízeny pozemky zdarma. Majitelé továrny se rozhodli zůstat v Kamenickém Šenově. Architektem byl vybrán kamenický stavitel Adolf Richter. Pátého května 1905 byl položen základní kámen. Železobetonové stropy postavila vídeňská firma Eduarda Asta.
V budově se nacházely sklářské provozy brusírny, kulírny, slévárny a také soustružna, pasírna, lakovna či galvanická laboratoř. Stavba byla otevřena 1. listopadu 1905, ale kvůli chybám v dokumentaci byla budova zkolaudována až v lednu 1906. V roce 1928 vznikl v jejích dílnách do té doby největší ověsový koš pro hlediště Královské opery v Římě o průměru deseti metrů.
V letech 1928-1939 následovaly další významné zakázky např. La Scala v Miláně, Hotel Waldorf Astoria v New Yorku, opera v Sydney. V roce 1943 byl z továrny v rámci totálního nasazení vytvořen závod na válečnou výzbroj. Roku 1946 byl závod znárodněn a sjednocen s dalšími lustrařskými podniky. Majitel továrny, Harry Palme, se vyhnul odsunu do Německa pod podmínkou, že v ústraní dopíše svá odborná díla o historii Kamenického Šenova a sklářství. Také musel zaučit nové české zaměstnance. Jeho manželka však byla odsunuta do Saska.Roku 1966 se výroba přesunula do nového areálu národního podniku Lustry (dnes firma Preciosa) a roku 1972 výroba v továrně definitivně skončila. Poté budova sloužila jako sklady nábytku. Roku 1992 se pokusil Phillip Rhibbs a Dale Chichuly oživit chátrající komplex myšlenkou založení sklářského muzea, ale neuspěli. Ve stejném roce byla budova zprivatizována. Od té doby začala nekontrolovatelně chátrat.
Několikrát změnila své majitele a bylo dokonce uvažováno o demolici komplexu. 31. prosince 2007 byla prohlášena kulturní památkou. Dnes v roce 2022 je budova stále v havarijním stavu.

 

Pokračováním užívání této stránky souhlasíte s použitím cookies. více informací

Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.

Zavřít