Category Dokumentární

Významná lesní hospůdka Kuželník sloužila původně jako jakási kantýna přilehlému hotýlku, která byla zbudována opravou a rozšířením opravdového původního kuželníku. Po otevření veřejnosti se stal velice oblíbeným.

Něco z historie
Továrna bratří Fishelů, kde se dříve vyráběl ohýbaný nábytek, byla ve své době jedinou takovou továrnou v tehdejším Rakousku – Uhersku a následně ČSR.

Základem výroby bylo zdokonalování postupu Michala Thoneta, vynálezce technologie ohýbaného dřeva. Okolí továrny je plné bukových lesů, což bylo ideální pro výrobu. A v čem výrobní postup spočíval? Bukové dřevo se nahřívalo, čímž se smrštilo a následně ponořovalo do vařící vody a tím nabobtnalo. Takto upravené dřevo se poté dalo snadno ohýbat.
V roce 1893 započala firma s výrobou školních lavic, které si nechala patentovat. 1895 převzal firmu podnikatel Ernest Hirsch.
Během první světové války započala firma s výrobou bedýnek na náboje. Prosperita nadále pokračovala i po válce.
Situace se změnila během druhé světové války. Kvůli židovskému původu majitele, padl podnik do německých rukou a vyráběly se zde kromě bedýnek na munici i vrtule do letadel. Po druhé světové válce zůstala továrna i nadále součástí neměckého podniku. V 50 letech se zde vyráběly kuchyňské židle, poté i pokojový nábytek.
I přes všechna úskalí firma nadále prosperovala.
Obrat nastal, kdy po revoluci v roce 1989 převzala podnik americká společnost sídlící v St. Louis. Nábytek se posílal v demontovaném stavu a kompletoval v USA. Bohužel kvůli krizi v r. 2001 a poklesu amerického dolaru nastal v roce 2005 krach společnosti a poté začala postupně chátrat.

Areál továrny se skládá z několika budov. Při vstupu do objektu, s trochou představivosti, na Vás dýchne atmosféra tehdejší doby, ačkoliv se na ní v dnešní době již podepsali vandlové. Například v budově naleznete i zachovalou dobovou ceduli, na které stojí upozornění při vstupu do stříkáren a lakoven, ale více prozrazovat nebudeme :).

Továrna je důkazem české průmyslové vyspělosti a následného rozvoje. Historie naší země je velmi bohatá. Díky tomuto poznání je možné se dozvědět zajímavé věci o různých místech a obohatit tak svoje znalosti. A s trochou představivosti se při prohlídce místa můžeme přesunout právě do roku 1870.

Honza After a Dominika Ševčíková

Důl Měděnec je uzavřený železnorudný důl v Měděnci v Krušných horách

Mezi lety 1968 a 1992, kdy byl v provozu, se v něm vytěžilo přibližně 2,7 miliónů tun rubaniny, což představuje asi 936 tisíc tun železa. Po určitou dobu se v něm získávaly také rudy mědi a stříbra. Po ukončení těžby kovových rud ještě krátkou dobu probíhala těžba muskovitu a granátů. Definitivně byla těžba zastavena v roce 1997.

Nejslavnější český důl šel k zemi

Plicní sanatorium Kopa, kde se léčili pacienti s tuberkulózou.

Sověti zde měli vojenskou nemocnici, která zde prý fungovala i za II. světové války. Po pádu socialismu byla budova předána do péče ministerstva zdravotnictví a od té doby se rozpadá.

O penzionu Nimrod existuje mnoho záhadných příběhů.

Pojďte se podívat na ten náš. V současné době penzion Nimrod láká milovníky zvláštního druhu turistiky jemuž se říká urbex. Penzion je zanesený na seznamu míst s výskytem paranormálních jevů. Avšak o tom, zda-li se tam dá něco zažít nebo ne, by se dalo diskutovat. Pravdou však je, že citlivější osoby mohou něco vypozorovat a naopak, ty které jedou s cílem něco zažít, nemusejí zpozorovat vůbec nic.

Penzion Nimrod byl zbořen. Čtete zde

O Nimrodu se často říká nebo píše, že kdo ho navštívil, cítil nevysvětlitelný zápach síry, kávy nebo čaje. Někdo dokonce vidí v okolí Nimrodu pohyb zvláštních světel. V polorozpadlých místnostech neustále mám pocit, že cítím přítomnost někoho dalšího, ale není vidět. Děti si tu prý často povídají s nehmotnými bytostmi..V některých místnostech dochází k prudkým poklesům teploty. Všude je cítit velmi negativní energie. A někteří dokonce hovoří o tom, že slyšeli někoho šeptat. Nic z toho jsme při dnešní návštěvě nezažili. Přesto se nám stalo pár věcí, které se vám pokusím popsat. Názor si můžete udělat sami. Do Nimrodu jsme přijeli ve dvou osobách za účelem zřízení pár fotografií a natočení nějakého videomateriálu. Byla zima a deštivo. Prolezli jsme celý barák a byli jsme zaujati tím, jak se na něm podepsal zub času. Po celou dobu jsme si nevšimli ničeho zajímavého. Byli jsme rádi, že si máme možnost prohlédnout celý dům, o kterém se tak často na internetu diskutuje. Toho nejhlavnějšího jsme si všimli až doma, když jsme střihali první video. Zhruba tři týdny po návštěvě, ale k tomu se ještě vrátíme. Když jsme si prohlédli celý barák a obcházeli jsme Nimrod kolem dokola, abychom si udělali nějaké fotografie a zase něco pěkného mohli natočit. Počasí bylo furt stejné. Chladné a deštivé. Když jsme dělali první fotografii směrem na penzion, tak se fotografie vyfotila rozmazaná. Na tom není nic neobvyklého.To se prostě stává. Vyfofili jsme další fotografii a byla máznutá znovu. Tentokrát jenom její levá polovina. Jakoby fotoaparát zachytil něco, co jsme pouhým okem nemohli zpozorovat. V tu chvíli jsem opravdu znejistil a zažil ten pocit, kdy jsem chtěl přestat a jít pryč. Možná tomu nahrávala atmosféra lesa, který je opravdu hustý, tmavý a temný. Nedalo nám to a šli jsme ještě vyfotit pár záběrů k malé dřevěné lávce, která byla hned kousek vedle. Ovšem z pěti fotek se nevyvedla ani jedna. Na všech fotografiích byla vidět jenom horní polovina a spodek jako by se nezapsal na paměťovou kartu. Stále jsme si říkali, že tyhle věci se prostě dějí. Karta je stará a prostě odchází. Ale s předchozí zkušeností jsme se tím spíše snažili uklidnit. Natočili jsme ještě dvě videa, které jsme později doma vůbec nenašli na zařízení. Ano na paměťové kartě vůbec nebyly. Nutno podotknout, že paměťovou kartu používám dodnes a podobná věc se nikdy nestala. Ale pořád to není to, co nás udivilo z celé návštěvy asi nejvíce. A na to se jdeme podívat právě teď. Procházeli jsme tmavou chodbou a ničeho jsme si nevšimli. Natočilo se pár záběrů a všechno nám přišlo tak nějak uplně normální. O tři týdny později doma při stříhání videa, jsme si všimli jakéhosi světýlka na stěně, ke kterému, když jsem se přiblížil, tak zmizelo. Ano zmizelo, prostě zhaslo. Začli jsme tedy pátrat, co to vůbec je. Nějakým způsobem jsme se to snažili vysvětlit. Nejdříve nás napadlo, že by to mohl být odraz čočky. Ovšem s kamerou jsme pohybovali a světlo bylo pořád ve stejném místě. Kdyby to byl odraz, světlo by se nejspíše pohybovalo. Z videa jsme si vyrenderovali ten nejlepší moment, kdy světlo bylo nejvíce vidět. Udělali jsme si z renderu fotografii a tu jsme si vzápětí jsme si přiblížili a s troškou fantazie jsme usoudili, že vidíme jakýsi obličej. Takže jsme si říkali, že buď nám hrabe a nebo se nám prostě něco ukázalo. Furt jsme se snažili vysvětlit co to může být. Dodnes jsme nepřišli na nic reálného, čím by jsme to mohli vysvětlit. Takže pokud nás sleduje někdo, kdo se bude snažit nám vysvětlit, že to co vidíme právě, není hlava a bude mít normální názor co by to mohlo být. Napište nám to klidně dolů do komentáře. Nutno ještě podotknout, že nikdo z nás není ten, co by vyhledával nějaké nevysvětlitelné jevy nebo hledal v opuštěných domech duchy. Čistě jsme si jeli udělat pár fotek a videí. Teď když jste to všechno viděli, nám můžete říct co to je. Pár lidí jsme se zeptali a každý vidí to stejné. Doteď jsme se nesetkali s nikým, kdo by se to snažil zpochybnit nebo kdo by to reálně vysvětlil, co to vlastně je. Pro nás to zůstává záhadou. A co pro vás?

Na Polomu postavil polesný Heinrich Reiniger v roce 1887 kavárnu Alm.

Kavárnu Alm prodal 31.srpna 1893 manželům Oswaldu a Hildegardě Buxbaumovým. 17. září 1913 byla kavárna prodána novým majitelům – manželům Ferdinandovi a Friederice Löschnerovům. Ferdinand Löschner se narodil v Řepanech. Kavárnu přestavěl na patrový HOTEL ALM zavedl elektřinu, telefon s číslem 2006, ústřední topení a vlastní vodárnu. Löschnerovi zůstali majiteli do roku 1945. Po přestavbě přízemního ALMU na patrový hotel získalo místo na popularitě. Je tu stále více stálých hostů a obliba sem zajet na kávu či na oběd roste. Závišínská kronika uvádí, že koncem léta 1937 navštívil nový prezident ČSR dr. Eduard Beneš Mariánské Lázně a když projížděl Závišínem odbočil a navštívil také kavárnu ALM, kde se zastavil na kávu. Nebyl jediným panovníkem v kavárně. Už v dávnější době před třiceti lety anglický král Eduard VII. zde poseděl. Mnohokrát se objevoval na nedalekém golfovém hřišti, které sám otevíral v roce 1905. Brzy po roce 1945 se objevuje nové jméno domu – HOTEL POLOM a uvádí se jako hotel 2.třídy, který má k dispozici 20 lůžek. Později se stává hotel domovem důchodců. Tak sloužil v dalších desetiletích pro generace důchodců z města i z celého kraje. V roce 1995 byl objekt vyklizen a zůstal opuštěn. Brzy nato však byl Polom totálně zpustošen a vykraden. Později byl odprodán do soukromého vlastnictví. V roce 2003 došlo na nadějnou přestavbu. Pokračovala rychle, avšak nebyla dokončena. Po zastavení prací nastala etapa dalšího rozkrádání.